Program

Podnětem pro uspořádání této akce byly skutečné historické události, neboť 20. listopadu 1805 přijel francouzský císař se svým vojskem do Brna a ubytoval se v Místodržitelském paláci. Francouzská armáda tehdy obsadila Brno prakticky bez boje, rakouská posádka opustila dokonce i pevnost Špilberk a ustoupila k Olomouci. Napoleonovi a jeho vojákům tak město poskytlo nedobrovolně zázemí, které potřeboval pro přípravu nadcházející vítězné bitvy u Slavkova (2. prosince 1805).

Z historie roku 1805

Dny v Brně již vykazují neklamné znaky přicházejícího podzimu. A protože město Brno je městem nejem pulzujícím současným, moderním životem, ale i městem plným historie, nabízí se zájemcům o historii pohled na několik dní města z podzimu roku 1805. Dne 2. prosince 1805 se severovýchodně u Brně odehrála proslulá bitva tří císařů – bitva u Slavkova. Jednalo se o vyvrcholení válek tak zvané III. koalice evropských mocností proti – můžeme říci pozdě postrevoluční, tehdy již císařské, napoleonské Francie. Bitva měla srazit na kolena napoleonský režim ve Francii, ukončit francouzskou politickou i ekonomickou rozpínavost a pokud možno nastolit staré pořádky v Evropě vyhovující starým, tradičním monarchiím. A na straně carského Ruska se již objevují první náznaky imperiální politiky s výhledy na západ Evropy.

Vše však proběhlo úplně, úplně jinak. Ale vraťme se zpět do Brna.

Již ke konci první dekády měsíce listopadu 1805 existují první náznaky možného vývoje situace, že vojenský konflikt, který prozatím  probíhal v tzv. dědičných rakouských zemích,  se může přenést až na jižní Moravu. A dotknout se i správního centra Brna, hlavního města historického Markrabství moravského a od roku 1777 i sídelního města brněnského biskupství. Události poté dostávají rychlý spád. Brno opouští dlouhá kolona 3.000 vozů, které odváží do bezpeční nejdůležitější státní dokumenty z císařského archivu z Vídně i majetek samotného císaře. Jako dým mizí i moravský zemský hejtman a předseda gubernia Prokop hrabě Lažanský s nejvyššími úředníky. Ve městě ponechává jen svého úředního zástupce, který nemá žádné zásadní pravomoci. Brněnští měšťané prožívají mrazivé chvíle očekávání toho, co přijde s příchodem Francouzů. Ve městě vládne mrtvé ticho. Dne 19. listopadu příchází první zprávy, že se francouzská armáda blíží po císařské silnici od Pohořelic. Pevnost Špilberk opouští rakouská posádka a zanechává zde v neporušeném stavu obrovské množství vojenských zásob. Téhož dne v odpoledních hodinách, ve střední části dnešní Pekařské ulice, postává hlouček mužů. Úředníci zemského gubernia a zástupci města ve formě deputace čekají na Francouze. Do čela deputace, jako osoba nejváženější, je postaven biskup Schrattenbach. 

Kolem půl třetí přijíždí v čele jízdního oddílu k městské bráně maršál Murat, švagr císaře Napoleona, přebírá od deputace, byť prozatím fiktivně, správu města a rychlým manévrem obsazuje město. První, co uděla, zmocní se budovy pošty a zde veškerých poštovních zásilek a peněz. Veškerý styk města s bližším či vzdáleným okolím je přerušen. Neexistuje možnost přístupu k novinám a informacím. Vše je ihned vyřizováno, nařizováno a komentováno francouzskými vyhláškami. Geniální vynález poté prakticky do současnosti praktikovaný. V modernějších formách.

Brňané přesně vědí, jak se mají, respektive jak se teď  musí chovat.

Mimochodem – ve městě žije podle rok starého sčítání 8.693 obyvatel. Po přičtení všech osob, které žijí v nejbližších předměstích (po staru za hradbami) a jejichž život a zaměstnání jsou s městem denně spojeny, je to celkem 25.297 osob. 

Dne 20. listopadu, ve středu, přijíždí do města císař Napoleon. Bez okázalostí, v prostém šedém plášti, na koni, provázen nejbližším štábem a osobní stráží.  Jeho příjezd a pobyt je však následně oslavován tím, že obyvatelé musí do svých oken vyložit zapálené svíce. Možná slavnostní iluminace? Podle pozdějších pověstí mělo osvětlení fungovat tak, aby bylo případně zabráněno útoku na císaře vedeného z oken. Jedna příprava atentátu je historicky skutečně zadokumentována. Samozřejmě až v době míru, kdy se objevovali skrytí hrdinové… Následnou deputaci města i zemského gubernia císař přijal až později. Došlo tak opět k fiktivnímu předání klíče od města. Ale tento akt byl tehdy chápán úplně jinak. Znamenal, že dárce klíče se podrobuje obdarovanému a zároveň jej prosí o ochranu jako pána města… Ochrany se městu Brnu skutečně dostalo. Pořádek ve městě byl udržován francouzským vojenským četnictvem a hlídkami pěších i jízdních pluků. A pořádek byl nastolen i v otázce odevzdávání kontribucí, potravin, ošacení, lihovin a povinnosti ubytování. Císař Francouzů projížděl Brnem neustále tam i zpět při svých opakovaných výjezdech do terénu v okolí města, a to převážně k severu a k východu. Studoval terén budoucího bojiště. Do města se vracel za dusotu podkov jeho doprovodu, popřípadě rachotu bubnů v čele hlídkujících pěších kompanií neustále procházejících městem. 

A v oknech brněnských měšťanů každý večer svítily svíce a hloučky sledovaly císaře i jeho doprovod…

Dne 29. listopadu odjel císař do prostoru budoucího slavkovského bojiště,  kde byl  bitvou dne 2. prosince určen další vývoj v Evropě na mnoho let dopředu. A jeho styl provedení vojenské operace je předmětem výuky na vojenských akademiích celého světa dodnes.

Udělejte si čas na podvečerní online zážitek.

Popis jízdního doprovodu císaře Napoleona

Císař Napoleon byl proslulý tím, že se na svých cestách pohyboval mezi místy,ve kterých docházelo posléze k politickým nebo vojenským dějům a událostem, velice rychle. Samozřejmě, v technické poplatnosti době, využíval k cestování naprosto spolehlivě vycvičené a připravené koně (tedy cestoval v sedle) nebo svůj  vůz tažený šestispřežením koní. Tento kočár byl na jeho přání vybaven tak, aby byl využitelný i jako miniložnice a pracovna pro úkony, které bylo nezbytné při jízdě vykonávat. Tedy pracovní.

Zajímavý je  celkem okrajový poznatek z historické literatury, kde je popisováno, že císař při dlouhých jízdách ve svém voze  prostudovával pravidelně mu z Francie dodávané nově vydávané knihy. Pokud se mu obsah knihy nelíbil, vyhazoval knihy oknem přímo na cestu. Ty, které jej zaujaly, měl po určitý čas uloženy v jakési cestovní miniknihovně opět v kočáře… Osoba císaře, ať na koni nebo ve voze, byla vždy předmětem střežení jízdní hlídkou, která se od jeho osoby doslova ani nehnula. Tento doprovod zpravidla tvořili jízdní myslivci z císařské gardy, kteří si tohoto privilegia velice vážili a tomuto úkonu byly přizpůsobeny i jejich uniformy. Pokud šlo o chvíle, že bylo nutno vzít na sebe uniformu a být tak zvaně „v  gala“, jednalo se skutečně o nejkrásněji oděné jezdce prvního císařství.

V letošním roce mohou Brňané i návštěvníci města opět vidět v předvečer rekontrukce  bitvy u Slavkova příjezd císaře Napoleona do Brna. Tento vjezd  se ve skutečnosti udál dne 20. listopadu 1805 kolem jedné hodiny odpoledne. Předvedeme si jej i letos, v roce 2019, v podvečer, kdy má město Brno a jeho již skoro předvánoční atmosféra zvláštní kouzlo a toto kouzlo města podkresluje i krásu historických uniforem a dech historických událostí…

Císaře budou doprovázet v brněnských ulicích – mimo jiné – tři druhy jezdectva.

Ti obzvlášť malební jsou husaři. Husaři byli tak zvané lehká jízda určená k průzkumu terénu, vyhledávání protivníka, diverzním útokům, strážní službě a v případě bitvy k rychlých, překvapivým útokům do řad protivníka i našeho dělostřelectvo v palebných postaveních. Husaři mají svůj původ v Uhrách, pro svoji kvalitu jako druh jezdectva se v průběhu 18. století rozšířili do armád v celé Evropě. Francouzská armáda Napoleona I. měla celkem 12 pluků husařů. Hodně jich pocházelo z Alsaska-Lotrinska, což však nebylo samozřejmě vždy pravidlem. Jednotlivé pluky se od sebe lišily zbarvením uniformy, sedel, doplňků, šňůrováním, čísly či symboly.
Husara poznáte tak, že je oděn v dolmanu, což je spodní díl oblečení opatřený bohatě šňůrováním na hrudi i rukávech manžet. Přes rameno má přehozen tak zvaný pelisse neboli kožíšek – pro laika znakem nejrozpoznatelnějším. Na levém boku, u šavle, se u každého husara při jízdě doslova míhá šavlová taška – další rozpoznatelný znak. Taška je opatřena číslem pluku, císařskou korunkou, císařským orlem – vše podle určitého pluku. Husaři bývali zpravidla dosti divocí jezdci, což samozřejmě vyplývalo z jejich činnosti na bojišti. Byli mrštní, agresivní, ale i iniciativní, samostatní a někdy i těžko zvladatelní. Záleželo hodně na osobnosti velitele pluku.
Jeden z nejlepších Napoleonových velitelů jednou řekl: „Husar, který nezemře do třiceti, je chamraď“.  Tímto výrokem byli husaři jako aktivní druh jezdectva charakterizováni naprosto dokonale.

V průvodu císaře dále uvidíme i dva kyrysníky francouzské armády. Kyrysníci patřili mezi tak zvané těžké nebo také bitevní jezdectvo. Každý velitel sboru je šetřil až do chvíle, kdy v bitvách nastávaly rozhodné okamžiky. A poté, za zvuků polnic, se pluky kyrysníků dávaly nejprve pozvolna a potom, čím blíže k protivníkovi, do rychlejšího pohybu… V čem byla síla kyrysníků? Kyrysníci byli vybíráni ze zvlášť tělesně zdatných jezdců. Tomu samozřejmě odpovídali i mohutnější a dobře stavění koně. Kyrysníci byli oděni v tmavomodré uniformě s barevnými doplňky podle barvy daného pluku. A kyrysníky byli proto, že měli na hrudi i na zádech kyrysy – železné pláty tvoříci ochranu proti sekům  a bodům od protivníka. Proto se kyrysníkům také říkalo „železné vesty“. Na hlavách měli do stříbrna vyleštěné přilby s hřebenem a ohonem z černých koňských žíní. Vyzbrojeni byli šavlí  s rovnou čepelí, která se odborně nazývala palaš.
Útok kyrysníků, pokud byl velitelem správně časově vystihnut a namířen do toho správného prostoru v sestavě protivníka,byl pro protivníka zpravidla smrtelně nebezpečný. Útok rozdělil protivníka do několika menších celků, které byly potom více zranitelné. Kyrysníci útočili způsobem, který je také popisován tak, že jezdci jeli proti nepříteli ve tvaru „koleno u kolena“, tj. řady byly semknuté a udržet tento stav, udržet co nejdéle semknutou sestavu, bylo velmi těžké. Proto byli kyrysníci jezdectvem i nejdražším, což se týká nejen ceny vybavením, ale i delším výcvikem.

Císaře Napoleona I. dále doprovází i skupina gardových dragounů. Na začátek jen tak mimochodem – tito dragouni byli určeni i jako vojenský doprovod ke stráži u obou císařoven. Proto se jim také říkalo „Císařovnini dragouni“. Dragouni byli již v 17. století jakýsi hybrid mezi jezdectvem. Původně byli totiž pěšáky, kteří se na bojiště dopravili na koních, ale do bitvy šli prostě pěšky jako řadová pěchota. Postupně se však stali klasickým řadovým jezdectvem. Říká se také, že byli středním jezdectvem, ani těžkým, ani lehkým. Spíše bychom mohli říci univerzálním. Dragouni si například ze svých původních dob ponechali mušketu, ručnici a uměli s ní dobře zacházet jako pěšáci – pokud bylo potřeba. 

Ale vraťme se k napoleonským gardovým dragounům.
Můžeme říci, že jejich uniforma je přímo přepychová a mohli by co do vzhledové dokonalosti soutěžit s gardovými jízdními myslivci. Brčálová zeleň jezdeckého fráčku je hlavní barvou císařských dragounů. K tomu je nutno připočítat bíle jezdecké kalhoty a vysoké jezdecké boty. Na hlavách mají do zlatova vyleštěné přílby ze žlutého kovu. A povšimněte si – čelovou pásku kolem přilby tvoří pruh z leopardí kůže. Přílba je doplněna hřebenem a chocholem v rudé, u velitele v bílé barvě. Čabraka je provedena v základní zelené barvě dragounů, v zadním roku je vyšit symbol císařství. Zlaté ošňůrování je již jen ozdobou, avšak přes levé rameno k pravému boku je možno vidět na koženém pásu do zlatova vyleštěnou tak zvanou patrontašku. Což je opět historická reminiscence na polopěší původ dragounů, protože patrontaška sloužila k uložení připravených nábojů. Dragouni byli vyzbrojeni pro ně zvlášť vykonstruovanou dragounskou šavlí, která patří  svým řemeslným provedením k nejdokonalejším sečným zbraním francouzské armády. Co se historie bitev týče – dragouni patřili svým častým nasazováním a vysokým počtem dragounských pluků v řadové armádě (nikoliv v gardě) k nejvíce nesazovanému druhu jezdectva. Mohlo by se laicky říci – byli to takoví dělníci války.

A jen tak na doplnění a úplně bokem – víte, která národnost v rakouské a později v rakousko-uherské armádě byla nejvíce zastoupena u dragounů? Samozřejmě Češi na Moravené. Inu – dělníci války….

Ale vraťme se právě teď do brněnských ulic a prohlédněme si vše in natura, což je takový malý zázrak. Přijďte se tedy i letošní podzim, respektive dne 25. listopadu 2023, podívat na příjezd císaře Napoleona do města Brna. A kdo cítí, že jeho zájem má hlubší dimenze, může si nastávající podzimní dny na téma bitvy u Slavkova a hitorie Evropy v roce 1805 obohatit četbou knih profesora Dušana Uhlíře, Mgr. Jiřího Kovaříka nebo jiných autorů.

Historik Ladislav Mucha